VÍTÁME VÁS - Chovatelská stanice N O V A R O

 Hned od rána se nám to trošku zkomplikovalo tím, že jsem na cvičák musela vzít i Assinku a Gínu, protože Katka jela na závody s Jerynkou a doma neměl kdo hlídat. Vláďa odjel ještě před náma, protože na zkouškách šlapal stopy. Takže kromě toho, že jsem dělala na zkouškách dokumentaci a snažila se nějak zabavit malou Gínu, jsem v mezičase nahlídla do zkušebního řádu a jen tak zhruba si prošla posloupnost cviků na zkoušce BH. (Tuto zkoušku jsem naposled dělala s Jessinkou někdy před pěti lety.) I když jednotlivé cviky s Díem natrénované máme, tak celou poslušnost jsem s ním nikdy nedělala, taky není proč, pes to vždy na zkoušce zvládne. Ovšem horší je to se psovodem, který hned na začátku zazmatkuje a zapomene sundat obojek proti klíšťatům. Pak už se to veze. Po chůzi na vodítku ve skupině jsem šla do skupiny bez vodítka a nějak jsem zapomněla na chůzi bez vodítka a rovnou šla na odložení v sedě. Dío si samozřejmě nesednul, rozhodčí mne taktně upozornil, že jsem asi něco vynechala a já samozřejmě udělala čelem vzad a v domnění, že jsem měla odkládačku udělat na zpáteční cestě po obratu, jsem znovu provedla ukázkové odložení vsedě. Tentokráte ho Dío provedl na výbornou, nicméně mne rozhodčí znovu upozornil, že takhle tedy ne a v tu chvíli mi došlo, že jsem vynechala celou chůzi bez vodítka. Jenže to už mi Dío začal dávat najevo, že ho to přestává bavit a kde že je ten páreček, co jsem měla před tím v kapse a taky ten balónek už prý dlouho neviděl. To jsem už i já hodně znervózněla, takže při odložení vsedě, které už Dío dělal po třetí, se ani nezastavil a krůček za krůčkem se vydal za mnou. Odložení vleže s přivoláním se nám ale povedlo, takže jsme zkoušku nakonec udělali, i když s odřenýma ušima. Speciální cviky v pouličním ruchu jsme zvládli v pohodě - to už jsme si oba oddechli, že máme poslušnost za sebou.